Soutěž
Událost (stalo se)
XI. Cena Bohuslava Fuchse - rozhovor s odbornou porotou
vložil/a Šmídek Petr, MgA. Ing.arch. PhD. | 23.06.16

Dovedl byste porovnat projekty a jejich zpracování (popřípadě samotná zadání) zde na FA VUT v Brně a na FA ČVUT v Praze?
MgA. Ondřej Synek:
Jako porotce jsem prošel celou brněnskou školu a vzápětí po tom, pro jistotu, i školu naší, pražskou. Rozdíl mezi školami je velký.
Hlavní rozdíl je v pocitu, který ze škol, z odevzdaných projektů, jejich prezentace a prezentace ateliérů mám. Z pražských odevzdávek je cítit velká ambice, jak studentů, tak učitelů. Je tu řada relativně nových ateliérů, různých profilů, ale vždy s velkou chutí zabývat se Architekturou a ta tlačí standard školy vzhůru. Ateliéry mají většinou jednotný způsob prezentace a je vidět, že na „tom“ všem záleží. V celém spektru jsou samozřejmě ateliéry, kde se nemáte po nahlédnutí ani chuť zastavit, ale u většiny jsem si říkal, jak bych tady vybíral nejlepší projekt?
Z té denní prohlídky brněnské školy si odnáším pocit jiný. Ambice na škole je, ale jako by ji měli jen nemnozí jednotlivci.
U některých z těch jednotlivých studentů se ambice projevuje pro mne až nesnesitelně grandiózní prezentací projektu, za kterým ovšem mnohdy stojí, zdá se, málo práce architekta – málo přemýšlení, diskuze, komplikace, názoru. Byl to silný vjem, a proto o něm asi píši jako o prvním. Zároveň jsme ale s porotou nacházeli projekty ambiciózní v tom, pro mne, správném smyslu. Bylo vidět, že studenti opravdu hledají, pracují a zároveň se snaží práci dobře vysvětlit – prezentovat. Bylo jich ale relativně málo. A jako by ti hledající často neměli někoho, kdo by je v jejich hledání vedl a pomáhal jim.
Ambici učitelů jsem četl v několika případech, nejvýrazněji asi u Petra  Šmídka a Luboše Františáka a jejich společného zadání Za Brno vyšší! Část prezentace Za Brno vyšší! byla věnována typologii. Sleduji různé školní architektonické výzkumy. Typologické výzkumy považuji za skvělý zdroj inspirace. Ale pakliže měla být součást zadání i řádná typologická rešerše a la Christ und Gantenbein, zůstala tato ambice nenaplněna, ale i přesto je důležitá.
V projektech zadání Res Publica – „Civitas socialis“ vedoucích Pavla Jury a Davida Mikuláška, které na mne působily všechny trochu podobně, a dobře, promyšleně, čtu ambici dobře zpracovávat i nevelká témata a to se mi osobně líbí. (Pravděpodobně na to má vliv, že se sami s Michalem Kuzemenským těmito tématy na FA ČVUT zabýváme.)  Podobně vnímám námi ohodnocený ateliér ZANu Jiřího Palackého.
Celkově brněnská škola působí tak, že ji ale ambice chybí. Nechci mluvit pouze o prezentaci, ale právě ta ambici ukazuje hodně. Nevím, zda prezentace semestrálních prací jsou u FA VUT standardem, a nebo zda k tomu studenty přinutila SOFA, ale prezentování prací na chodbě považuji za jedno z nejhorších možných. V mnoha ostatních případech jsme projekty s porotou dohledávali mezi dalším ateliérovým haraburdí, neschopni téměř rozlišit, co posuzovat a co už ne...  Zároveň ale jsem si téměř jist, že když se hodně a s radostí pracuje, může se vystavit téměř cokoli a je na tom ta radost a práce vidět. Ten pocit radosti a zaujetí, jakoby chyběl.

Na školách se obvykle experimentuje – testují se hranice, objevují nové, prověřují staré. Diskutuje se. Jistě. Může to znamenat různé věci, od Super Studia po Neobiedermeier, od Krause přes Šrámkovou po Floriána. A je to asi to hlavní, co mi letos v Brně chybělo a uvědomil jsem si to až s odstupem několika týdnů. Chyběl mi projekt nebo ateliér, který by mne nakopl, znejistěl, naštval nebo ukázal něco nového.

pokračování rozhovoru...





© Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, Pořičí 273/5, 639 00 Brno
Telefon: 541 146 600, Fax: 541 146 605, E-mail: